Nech být věci, co ti neslouží.

23. srpna 2017 v 13:06 | S-Perfectum |  Myšlenky
No to jsem měla velký plány.
Všechno je to k hovnu. Život plyne i bez vás. Nezáleží na tom, co děláš nebo ne. Je to tvůj problém. Jak si užiješ nebo přeskočíš prázdniny.

Můžeme být zmatení z věcí, co už aspoň čtyři roky starý? Je to pryč. Tak daleko, ale stejně se mi o tom furt zdá. Není to nahlavu?
"Nech být věci, co už ti neslouží." Třeba ty věci nenechávají být mě. To je blbost, že? Všechno, co se mi zdá, je jen výplod z mojí hlavy. Myslim, že žádný interdream-deeptalking neexistuje. A možná, že jo, když jsem to právě vymyslela.

Je otravný být šílenec. Uvnitř mojí hlavy si občas přijdu jak blázen. Proč se zabývám věcmi, který jsou NAPROSTO k ničemu. Možná mi to má nějak pomoct. Hahaha tojo.
Možná, že na tom lpim jen z důvodu, že mám stále tu naději. Blbá naděje. Lidi jsou už někde jinde. Já taky, ale furt čumim zpátky. Je to můj boj. Mám pocit, že si to musim vyřídit tady, abych se už nemusela koukat tam. Možná mám jen pocit, že některý věci nejsou hotový. Dodělaný. Ale přitom já to všecko zničila, odstřihla. Fucking paradoxy.


Stále nevím, jak si pomoct. Má někdo radu, jak nechat bejt starý sračky?
Díkec, S-Perfectum. (minulý čas složený, aha..)
 

Ahoj

25. února 2016 v 23:33
Ahoj, vítej,

Myslíte, že je trapné, začínat konverzaci: "Ahoj. Jak se máš?" ?


A VŠECHNO SI NAPÍŠU !!!

18. ledna 2016 v 23:24 |  Moje velký plány
Jak mi pomalu začne nový život (až se na něj naučím), začnu dělat nové věci .. lepší sama pro sebe. Začnu tím, že si budu dávat na každý den úkoly.
A potom možná tu shit věc, jak jste za den vděční za tři věci. A budu si toho hodně přát a soustředit se na to.
A VŠECHNO SI NAPÍŠU !!!

IN a OUT Maddie Blockové bylo taky super.

Začnu teď?

Úkol na zítra: napsat článek na téma týdne. Nebo ani ne. Jenom na něco přijít. Nápad, myšlenku.
A jinak..

IN
přiznat vaší vděčnost
dárky k narozeninám
hotový úkoly

OUT
nevědět co chci
albert
otřesy mozku

 


S*ečky a Přání

17. ledna 2016 v 21:18 |  Život
Ahoj. Taky na sebe čumíte do zrcadla a říkáte si "joo, tobě to sekne" a pak se tak úžasný moment snažíte zachytit foťákem a ..prostě to nedopadne?

Všímám si, jako bych nic neuměla. Nemám ani pisálkovský vlohy. Nedokážu napsat normální, obsáhlej, smysluplnej článek a vsadim se, že i gramatiku mám špatně.

Za pár dní mám dělat rodílovky na školu blíže mému bydlišti. Praha nebo Vary to je rozdíl, že.
Moc toho neumím, sama se učím něměcky, ale to není to, o čem jsem tu chtěla mluvit.. tak co to bylo ?

Máma mi dneska zakázala trávu, že prej budu blbá. Nejdřív s tim byla na pohodku a včera jí to najednou začalo vadit. Ani nemá pádný argumenty. Prý to ničí mozkový buňky. Jo, když si dáš tři jointy denně. LOL

Na motorku ať ani nezačínám myslet, prej. Že nesmim, prej. Že se zabiju.
OK, ta možnost tu je. 999 bezpečnejch jízd, ale na tý třetí umřete. Beru to tak, že co se má stát se stane a každýmu má ta chvíle přijít jindy. Jak jinak by asi někdo mohl přežít ze smrtelný nehody? Takzvané druhé narozeniny .. prostě nepřišel jeho čas.
Tak umřu no, lidi budou smutný. Umřelo spousta lidí, spousta jich umře, spousta se narodí. (Furt neříkám nic novýho že?)

Tak jinak .

Nevím, co se životem. Cítím se tak prázdně, bez cíle. Bez naplnění. Smutně. Ani normální sex mít nemůžu.
Rozhodně to není perfektní. Ale mám plány. Mám spoustu plánů, takový maličkosti.. usnaďnování života, zábavu .. ale ke všemu jsou potřeba peníze. Zase .
Prý za peníze si štěstí nekoupíš. Ale koupíš si zábavu, která ti ho přinese.

Chci motorku, a na snowboard, chci mít tu brigádu od mýho neférovýho kámoše, chci si přestavět pokoj a upravit kuchyň, aby se v ní dobře vařilo a peklo, chci malovat, kreslit a tvořit. Chci true skate na mobil (jako joo, v reálu by to bylo lepší, ale od jistý doby mám trochu fobii postavit se na prkno s kolečkama (noup, snowboard je v pohodě)).
Chci se mít zkrátka fajn. Hlavně chci cvičit, a běhat.. ooh ano, na to se moc těším a na tu motorku. Chtěla bych si pěstovat trávu a prodávat jí za velký prachy (ale komu).
Chtěla bych si žít podle svýho. Chtěla bych už pohnout se svym životem. Rozhejbat to.

Nemyslím si, že byla chyba, že jsem tehdy v devítce chtěla do Prahy. Na intr, cizí školu. Přimělo mě to k tomu, abych doopravdy zjistila co chci a čím hodlám být.
.. Ale fakt to vím ?

Bude ze mě grafik. Motořkář. Pracháč. Sportovec. Oblíbenec. Pohodář. Miláček.
Rok 2016 ...

Neseriózně

6. července 2015 v 0:50 |  Život
Chillíme si tu u mě v pokoji s vodnicí a Garandem. Nějak jsme se spálili jak dogyny a bylo to fakt hustý. Hlavně to jídlo vždy, taky nesmim opomenout ten smích a to naprostý vědění.
Všechny stavy jsou takový podobný (teda ty dobrý :D )

Píšu sračky.
Soráč , jsem ještě trochu .. jinde.

Ten kouř je strašně úžasnej.
Neber mi to, jenom jsem řekla že něco sem napíšu, a tak to dělám.

Myslim, že kouření .. celkvoě, je drsná věc. SKutečně. Vypadá to drsně a stylově.
Hulu zdar.

____________________________________

Dobře, zkusim to seriózně.

Kekel.

30. června 2015 v 0:30
Kekel. Tak nějak se cejtim. Piece of shit.
Poslouchám linkin park. Jsou moc moc fajn. Moc.

Ještě brečim.
Věděli jste, že byste opravdu měli sportovat kvůli vyrovnání se sami se sebou? Asi.
Možná si to neuvědomíte hned, možná nikdy, ale toho stresu co se zbavíte za půl hodiny běhu .. tak moc .

Prostě se hádat o takovejch píčovinách. Jeho holka.. Co já vim proč mě to sere. Jenom už se těch pocitů chci zbavit. Nepotřebuju aby jim to neklapalo. Jenom chci vědět PŘESNĚ jak to mezi sebou maj. Všechno.

Nesere mě pocit, že by do ní byl udělanej až bůhví kde. Ale že to nevim. Sere mě nevědomost. Realita ať je jakákoliv. Fakta dokážu hodit bez problému za hlavu. Ale musim je znát .. já prostě MUSIM.

To je Saturn lidi.

What a crazy mood.

18. dubna 2015 v 21:06
Asi .. asi nemůžu mít vážný vztahy. A bejt chvílí stálá. A doprdele ..

Musim držet hubu, musim, jen abych si věci neposrala. A chci brečet, furt a pořád. Kvůli píčovinám. Zase se tu vztekám, kvůli píčovinám. Zejtra si na nic nevzpomenu. Bude to pryč, fuk. Moje starosti, krize dnešního dne bude zažehnána. Já doufám. Ale radši bych ten problém vyřešila, než ho nechat rozplynou v davu.

Chci křičet, všechny poslat do háje. Říct jim pravdu o nich, co si skutečně myslim. Ale to by stejně nikoho nezajímalo. Ne, že ne. Řekla bych to, pak řvala, že mi to je líto a že jsem zase něco posrala. Nevim jaká mám bejt. Nevim, co jsem. Nevim, co mám dělat.

Brečet asi.

Nějak poznávám, že mě ovlivňujou seriály. Chtěla bych žít v jenom z nich. Jen tak, mít zajímavej život a pak si v klidu umřít. Nebo tak něco..

Úvod špatnej, ale proč ty vztahy, že jo. Protože ex, tak je to. Trápí mě to. Nemůžu si nadělávat nový známosti, když neunesu, že ti bývalí žijou novej život. Přičemž já jsem ta, co je odkopla. A to je ta zk*rvená nestálost. Proč si jednou nemůžu říct "tak je to a jinak to nebude". Bylo by to znažší. Věci maj bejt snažší.

Bude ze mě kariéristka a budu si užívat jedině na párty. Budu si cestovat po světě, dělat svojí práci a nebudu mít žádnou pověst. Nebudu se vázat. Usínat po boku někoho je krásný, ale není to na vždycky, lidi se mění. Vztahy se mění a já si to zřejmě nedokážu přiznat. Moje malá dušička neustále trpí pod tíhou mejch zasranejch keců.

Chtěla bych si žít svoje dva životy. V tejdnu chodit do školy, studovat, běhat. O víkendu nastoupí moje druhé já plné party, tance a drog.

Jen žádný přítel. Být sama není tak špatný ne? Vykousnout se s někym na kalbě je děvkózní?

Fakt už dost.

26. ledna 2015 v 23:50
Hele, říkám to narovinu. Šukat nováčky je špatnej nápad. Rádi se chlubí. Né, že by machroval. Chce jenom ukázat, že za něco stojí. Tak jako neber mu to. Ale až se o tobě opět bude říkat, jaká jsi děvka.. neřvi.

Říkám znovu, že dělat správná rozhodnutí je nadlidskej úkol.. alespoň pro mě. Jestli z toho něco on bude mít, fajn.

Když se něco děje, je ti to fuk.. ale ty následky čehokoliv jsou tak odporná záležitost. I kdyby se nic tak strašnýho nestalo, pořád budeš nešťastná, že se o tobě mluví .. Však špatná reklama, taky reklama ne?
Myslím, že by ses kvůli tomu neměla tolik stresovat.

Půl hodiny se tu rozhoduju, v jakym čísle psát, jak dát dohromady souvislou větu. Věci, co mám v hlavě naťukat do klávesnice. Proč je to tak těžký ?
A proč maj kluci potřebu říkat ostatním, že maj někoho, koho ojíždět. Nechci aby to nikdo věděl. Nechci, aby někdo věděl, co já dělám. Je to moje věc.
.
Poslední dobou si čím dál víc všímám toho, že každej řeší každýho. Naprosto. Každej řeší hovna. Naprosto.
Přemejšlim na jakou věc se zaměřit. Jak mu říct to, s čim mám problém, aniž bych přiznala, že porušuju spoustu spoustu pravidel a přitom nedat najevo, že veškerou pravdu znám.

Občas si snad i přeju vrátit se zpátky do 13. let svýho života. To byly problémy. Nejdůležitější věci v životě. Tenkrát.
Asi nikdy nemůžeme objektivně říct, v kterym období jsme byli skutečně nejšťastnější. Naše myšlenky a priority se tak neskutečně mění.
Ale furt na tu dobu myslim.. na něj. Ale snad jenom na tu skvělou část toho všeho, na žádný problémy, žádný starosti.
Nemůžu se zbavit toho pocitu, že ho potřebuju zpátky...
.
.
Ale teď.. teď kolem půlnoci mě fakt serou ty kreténi, co něco dělaj na chodbě, nebo v klubovně.. nebo kde.. ať jdou doháje!

Jen si hrát.

28. prosince 2014 v 13:13
Když někomu řeknete, že to nemá dělat.. největší hovadina pod sluncem. Jsou lidi tak pitomí, nebo taktika ztratila svůj význam ?
Beru život jako hru .. jednu velkou. Jde jenom o to, co uděláš, jak se to bude vyvýjet, koho přečůráš. Takový chvíle mě baví.

Ale když řeknou, že žádný drogy, že to vydržíme.. je to jak: "Za jak dlouho si je dokážeš sehnat sama?".
Blbost!

Mám na to teď mnohem větší chuť .. mnohem. Jakože .. to prostě musim udělat, už jenom z principu. Na tom já si hodně zakládám. Princip a podobný shity. Prostě si ráda hraju.

Zahrávám. Se životem.


A znova

23. prosince 2014 v 4:15
Přesně jako přes 729 dny. Psali jsme si. V to noční ráno Štědrého večera. Teď je noc předtím. A já jsem zase zmatená.
Jeden rozdíl tu je. Neodkopávám, chci to zpátky. Jak špatný může člověk být?

Já ho nechápu, on nesnáší, když to dělám. Chci mu rozumět a být s ním a vědět a znát a aspoň se o to pokusit, ale nevím, jeslti to dokážu.. a jestli mě nechá.

Co to se mnou je .. proč se vždycky honim za věcma, který nejsou moje, který .. bych neměla mít.

Už přes 4 hodiny si píšeme texty písniček. Posílá je on, jeho výběr, jeho slova. A já jsem stále zmatená. Nevím, jestli jsem šťastnější, že si s ním píšu, nebo smutnější, že nevím, kde to skončí.

On padá a já ho chci zachránit .. ale co já vim, jestli o to stojí. Zrovna ode mě, od kohokoliv. Jenom, chci být s ním. Spadnout.

Kam dál